Když jsem se zjistila, že můj kamarád Tom je ve Vietnamu, hned jsem ho poprosila, ať fotí všechna jídla, která ochutná. Tom vše pilně fotil a ke všemu si dělal poznámky. Po zhlédnutí fotek a přečtení komentářů jsem si říkala, že by byla škoda, kdyby se s vámi nepodělil o své zážitky, a tak jsem ho vyzpovídala :)
"Bánh xèo. Tohle bylo nejlepší jídlo co jsem tam měl. Křupavé žluté placky plněné masem se položí na rýžový papír, přidá se zelenina a zelí, sroluje se to jí se namáčené do jemně pálivé omáčky. Na zaplnění žaludku nám k tomu dali mleté hovězí na špejli."
Kde všude jsi byl, které oblasti jsi procestoval?
Projel jsem prakticky celý Vietnam, vynechal jsem jen sever, tedy Sapu a hornaté oblasti. Byl jsem v Hanoji, Hạ Long nebo Hải Phòng. Taky jsem pořádal jednodenní výlety - třeba jsme byli v Tam Cốc u Ninh Bình nebo Hoa Lư, v bývalém hlavním městě. Pak jsem jel postupně na jih. Byl jsem ve středu v Đà Nẵng a Huế. Tam to byla velká gastronomická party! Taky jsem navštívil Hội An a potom jsem letěl na jich do Đà Lạt, Saigonu a delty Mekongu.
A měl jsi tam průvodce, nebo jsi celou dobu cestoval sám?
Tak půl na půl. V některých městech jsem si pronajal místní průvodce, tzv. easy riders. To jsou motorkáři ve věku 30+ a všichni umí dobře anglicky. Jsou to tví soukromí průvodci, vozí tě na motorce a dávají ti výklad o historii města, vyprávějí různé zajímavosti, což je supr, protože můžeš zastavit kde chceš, dělat si fotky kde chceš a jak dlouho chceš. Není to ta masová turistická skupina, kde ti určují, v kolik tam dorazíš, jak dlouho tam smíš být a ty si to ani nestihneš pořádně prohlédnout.
Někdy jsem to ale projížděl úplně sám. Půjčil jsem si motorku a jel jsem 100 km za Hanoj podle google maps. Tam se mě pak ujal někdo z místních, popovídal mi o městě a provedl mě.
Často jsem se s lidmi seznámil náhodně. Třeba na cestě z letiště do Hanoje si ke mě v autobusu přisadila slečna, dali jsme se do řeči a zjistil jsem, že je z Đà Nẵng a do Hanoje jela na pohovor. Uměla dobře anglicky, tak jsem se jí zeptal, jestli by mi mohla doporučit nějaká místa, až budu v Đà Nẵng a vzal jsem si na ni kontakt. Nakonec to dopadlo tak, že si vzala v práci den volna, aby mě mohla provést po městě. To bylo od ní moc milé a neumím si moc představit, že by to někdo udělal u nás. Lidé tam byli moc přátelští a nápomocní, hlavně mladí.
Bylo to od začátku záměr, že podnikneš gastronomický výlet?
To ani ne. Chtěl jsem se jet hlavně zrelaxovat, jet za teplem. Vietnamská jídla mám ale hrozně rád a nechtěl jsem jíst pořád to samé. Snažil jsem se vyhýbat evropským nebo americkým jídlům, turistickým restauracím. Chtěl jsem prostě ochutnávat opravdu místní věci, protože jsem chtěl ochutnat to, co jedí sami Vietnamci.
A podle čeho jsi vyhledával bistra? Hádám, že většina z nich ani nebyla na Foursquare a podobných aplikacích.
Něco jsem hledal podle Foursquare, ale pak jsem to vzdal, protože když jsem šel do bistra, které bylo na Foursquare, tak jsem ho na dané adrese ani nenašel. Proto jsem potom náhodně zaplul tam, kam mě kola zavedla. Většinou to bylo do malých uliček a když jsem viděl, že tam chodí hodně místních, věřil jsem, že to bude dobré. Podle reakcí místních jsem vytušil, že sem turisté vůbec nechodí a často z toho měli děsnou srandu, např. když jsem si objednal šneky a podobně. Ale byli milí a ukázali mi, jak to mám jíst.
"Ốc nướng aka šnek připravený na roštu s pálivou omáčkou."
Takže sis objednával úplně neznámá jídla a pak jsi od ostatních okoukal, jak se to jí.
Přesně tak. Jak byli lidé zvědaví, tak se mě většinou někdo ujal, přisedl si ke mě a vyptával se, odkud jsem. Potom mi na oplátku řekl něco o tom místě nebo o jídle.
Když jsi jedl v těch zapadlých místech nebo na ulici, neměl jsi problém s hygienou? Jenom přeci bývají bistra trochu ušmudlaná, nebývá to tam úplně hezké.
No, z předchozí návštěvy Vietnamu si pamatuju, že jsem měl první týden zažívací potíže, tak jsem byl překvapený, že teď se mi to už nestalo. První problémy se dostavily až po dvou týdnech, když jsem byl v Huế. Tam mi místní doporučili nějakou ulici, kde dělají i v noci dobrá jídla. Jednalo se ale jen o provizorní mobilní bistra, kde se vařilo na plynových bombách. No a občas tam proběhla kolem krysa. Ale pak jsem zjistil, že to není záležitost jen na ulicích. Třeba jsem si našel na Foursquare hezčí bistro s příjemným interiérem a když jsem si sedl a dal kafe, najednou proběhla kolem krysa.
Abych se vrátil k otázce, po jídle z těchto nočních mobilních bistrech mi bylo docela zle, ale další den jsem měl jet na tour s místním průvodcem a ten mě zavedl do lékárny a koupil mi léky, které opravdu pomohly.
A měl jsi někdy jiné zažívací potíže, bylo ti po nějakém jídle hodně špatně?
Po žádném jídle jsem nezvracel, jen jsem měl střevní potíže. To bylo ale pouze tenkrát v Huế, potom už jsem žádné problémy neměl, i když jsem pořád jedl v pouličních mobilních barech.
"Bún chả. Na rozdíl od téměř všech restaurací v Čechách jsou tu dva druhy masa - jedno je grilovaný bůček a druhé jsou tlustější kousky mletého masa - a dávají ho už namočené do sladkokyselé omáčky."
A jak jsi vnímal místní zvyky jako je odhazování ohlodaných kostí na zem, i když to pak obsluha uklidí? To musí být pro Čecha při nejmenším nestandardní.
Přišla mi to teda jako čuňárna. (smích) To bych si nedokázal přestavit, že bych tady v Čechách ohlodal kuře a pak hodil kosti na zem, i kdybychom byli venku, ale tam to dělali všichni, tak jsem to taky dělal. Říkal jsem si, že tady je to normální, tak proč ne.
"Mušle v pouličním stánku s pálivou omáčkou. Zbytky se hážou na chodník, obsluha to pak zamete."
A neměl jsi problém do takového prostředí vůbec vstoupit? Jenom přece to nevypadá úplně lákavě.
No, chodil jsem tam s tím, že chci mít místní zážitek. Nechtěl jsem chodit do cenově i nabídkou upravených restaurací pro turisty. Když jsem přijel do nějakého města, většinou jsem se rychle s někým místním seznámil a ten se mnou pak trávil čas. Často to byli studenti, kteří byli rádi, že si procvičí angličtinu. Vyloženě jsem jim říkal, že chci zavést tam, kam chodí oni. Takže mě zaváděli na takováhle místa. Říkal jsem si, že při nejhorším budu mít průjem. Když tam jedí ti lidé každý den a nic se jim nestane, tak mě snad taky ne. Bral jsem to pozitivně.
Podle fotek jsi byl i na rodinném obědě. To bylo u někoho z místních, kdo se tě ujal?
To bylo zrovna u kamarádky z Hanoje, kterou jsem jako jedinou znal předem. Seznámil jsem se s ní, když jsem byl ve Vietnamu před třemi lety. Pozvala mě domu na oběd, který sama uvařila. Bylo to skvělý, málem jsem uvažoval o svatbě.
"Rodinný oběd, na který jsem byl pozván ve městě Hong Gai. Krevety bề bề obložené zeleninou, krab, rýžové nudle a pak ještě přibyl talíř se smaženými vepřovými žebry na sladkokyselo. Jeden z nejlepších gastrozážitků na dovolené."
Bylo tam jídlo, ze které jsi měl opravdu strach a říkal sis, že to je za hranicí tvých zásad a neochutnáš to?
Viděl jsem tam bistra s kočičím masem a to mě nelákalo.
Ale psa jsi ochutnal.
Jo, psa jsem ochutnal. Lidi většinou bojují s tím, že mají doma psa jako mazlíčka, a proto by nedokázali psí maso pozřít. Já psa nikdy nechoval, tak jsem neměl problém. Ale kočky mi přijdou jako křehká zvířata a sám jsem kočku měl, tak jsem kočičí maso nechtěl ochutnávat. Jinak jsem zkusil asi všechno.
"Nahoře: vařené psí maso. Dole: grilované psí maso. Uprostřed ve velké misce: vývar z psích kostí Uprostřed: krevetová omáčka, do které se maso namáčí, a která nepříjemně smrdí.
Psí maso stojí asi 2x víc než hovězí, přesto je populární (bistro bylo plně obsazené). Chuťově je úplně jiné než jakékoliv nám známé maso."
A co říkáš na hada, co jsi měl?
Když to bylo grilované hadí maso nebo takové závitky v betelových listech, to mi chutnalo. Ale když přinesli speciality jako syrové pulzující hadí srdce v panáku pálenky, u toho jsem hodně váhal, jestli do toho jít nebo ne. Ale už jsem to měl před sebou, tak jsem si řekl, že to aspoň bude nová zkušenost. Prostě jsem to polknul a bylo to.
"Návštěva hadí restaurace. Já a večeře. Hada mi pak postupně nosili připraveného na 11 způsobů."
Tak se můžeš teď chlubit, že jsi udělal to samé, co Gordon Ramsey, když byl ve Vietnamu.
(smích)
Jak ti chutnalo veganské jídlo, které jsi také zkoušel?
Nebylo to špatné, ale jednou za čas mi to stačí. Zavedla mě na to jedna studentka angličtiny, která si mě všimla u chrámu Cao Dai a pozvala mě na toto jídlo.
A na které jídlo teď nejradši vzpomínáš a proč?
Moc rád vzpomínám na rodinný oběd. Chutnal skvěle a mohl jsem vidět, jak to má kamarádka vaří. Byl to skvělý zážitek a říkal jsem si, že už nic autentičtějšího být nemůže.
Bylo to i tou rodinnou atmosférou?
Určitě. Seděl jsem tam s jejími rodiči a snažili jsme se spolu nějak domluvit. Panovala hrozně vřelá atmosféra.
Jinak pokud jde o konkrétní jídla, hodně se mi stýská po jídlech ze středního Vietnamu. Tam to je gastronomická bašta! Třeba bánh xèo mi moc chutnalo a chystám se ho ochutnat i tady v ČR.
Co bys doporučil lidem, kteří pojedou do Vietnamu, ať už pojedou vyloženě za jídlem nebo jen za památkami?
Pokud možno aby si předem naplánovali, kam pojedou, a zjistili si dost informací. Já udělal jen povrchní průzkum a potom se mi stávalo, že jsem v Saigonu nevěděl, co a jak a zjišťováním informací na místě jsem ztrácel čas. Taky doporučuju cestovatelům, ať nešetří na ubytování. První noc jsem zaplul do hotelu za 150.000 dongů na noc (cca 150 Kč - pozn. autorky) a tam to bylo šílené. Stěny vyloženě prosily, aby byly vymalované a okna měla takové díry, že úplně postrádala svůj smysl.
Jinak stydlivějším lidem doporučuji, ať se nenechají odradit reakcemi místních, když někam přijdou, všichni se na něj koukají a smějí se mu. Ať se určitě nebojí zeptat, jak to jíst. Lidé jsou ochotní a ukážou mu to. Zpočátku mi byly ty zvědavé pohledy nepříjemné, ale pak jsem si zvykl. Řekl jsem si, že asi poprvé vidí bělocha.
Taky bych doporučil, ať se lidé nebojí zkoušet jídla, protože 90 % z nich jsou hrozně dobrá a tady v Čechách často i nedostupná. Když už člověk jede tak daleko, stojí za to vyzkoušet místní speciality, aby měl opravdu autentický zážitek. Nejlepší je nechat si poradit od místního, v hotelech vás navedou do zpřátelených podniků.
"Kafe se syrovým vaječným žloutkem. Další specialita Hanoje. Moc se mi ta kombinace nezdála, ale funguje to. Za pár dní jsem se vrátil pro další."
Fotografie: © 2013 Tomáš Pavelka. Kompletní album fotek jídel, které Tom chutnal, najdete na našem Facebooku.
Napsala Thuy Duong
